Zvláštní charakter muzea a památníku Osvětim

                                  DSC_0550                               

Zvláštní charakter muzea a památníku Osvětim

Roku 1947 založené muzeum a památník se rozkládá na ploše bývalého koncentračního tábora Auschwitz I (20 ha) a Auschwitz II-Birkenau (171 ha). O vyjímečnosti toho místa mluví skutečnost, že to byl největší vyhlazovací tábor, který zůstal prakticky v původním stavu. Nachází se zde mimo jiné také místa, kam se vyhazoval lidský popel, zbytky plynových komor a krematorií, místa, na kterých lékaři SS prováděli selekce, cesty, na kterých byli lidé odváděni do plynových komor, místa, na kterých židovské rodiny čekaly na svou smrt stejně jako popraviště. Návštěvnící zde mohou spatřit důkazy zločinů, jako např. skoro 2 tuny ženských vlasů, které byly obětem ostříhány. 

Muzeu a Památníku Osvětim patří nejen rozsáhlá plocha s původními baráky, bloky a strážné věže, ale také nespočet objektů zvlášního charakteru, výpovědní síly a symboliky. Jedná se např. o osobní předměty, které si deportovaní s sebou vzali do Osvětimi a byly nalezeny po osvobození. Jsou zde i objekty, které jsou spojené s životem vězňů v táboře. Tvoří jedinečnou sbírku předmětů, které jsou spojené jak s otrockou prací, tak  s utrpením vězňů v táboře či s jejich přímou likvidací. 

vlak na rampě v Osvětimi                 Brána smrti          

Historický úvod

Nacionalistická ideologie: Základním prvkem německého nacismu byla nenávist vůči demokracii, komunismu a Židům stejně jako přesvědčení o nadřezenosti německé rasy oproti ostatním národům. Rozpínačná politika Třetí Říše (1933-1945) nebyla jen o snaze politické dominantnosti v Evropě a ne Světě, ale byly také plány k vytvoření tzv."Životního prostoru" pro Němce v oblastí východní evropy a dále o snahu demografické změny ve smyslu národně socialistické rasové teorie. Toto hlásání o biologické nerovnosti stejně jako právo na "lepší" germánský národ a právo dominanci o rozhodování o fyzickém osudu "méněcenných" národu, především Židů, ale také Slovanů a Rómů. Likvidace "východního národa" mělo mít několik forem: od germanizace části "vhodné rasy" lidí až do různých aktivit ohledně snížení schopnosti se rozmnožovat, k urychlení úmrtnosti až do přímé fyzické likvidace. 

Konzentrationslager (KL) Osvětim byl založen v předválečných kasárnách polské armády na předměstí Osvětimi. V roce 1939, v důsledku útoku nacistického Německa a defenzivní války ztracené Polskem, byla západní území země - včetně Osvětimi - začleněna do Třetí říše. Město dostalo německý název Osvětim, takže se nazýval tábor, který - stejně jako jiné nacistické koncentrační tábory - byl státní institucí spravovanou SS, udržovanou z rozpočtu německého státu. V průběhu času se KL Auschwitz stal největším z koncentračních táborů vytvořených orgány Třetí říše.

plan auschwitz I      

Německý plán bývalých kasáren z roku 1940. Na levé straně je vyznačen komplex bloků, ve kterých byli vězně Osvětimi uvězněni. Výjimkou byly dva bloky v dolní části komplexu, v prvním (vlevo) byl velitel tábora, ve druhém nemocnice a SS kantýna. V komplexu budov označeném vpravo a v horní části plánu byly umístěny táborové dílny, stáje, garáže, sklady a sklady stavebních materiálů.

Rozšíření tábora

V roce 1941 zahájily orgány SS rozšíření mateřského tábora a výstavbu nového tábora v sousední vesnici Brzezinka (v německém Birkenau). Dříve vysídlovali obyvatele několika okolních měst a v opuštěné oblasti vytvořili „zónu zájmů tábora“, v níž byly zřízeny zemědělské a chovné farmy. V roce 1942 byl ve vesnici Monowice (Monowitz) zřízen třetí tábor zvaný Buna (neboli Monowitz), který se nachází v blízkosti chemických závodů postavených německým koncernem IG Farbenindustrie. V průběhu času se KL Auschwitz stal největším z koncentračních táborů vytvořených orgány Třetí říše.

sco_03_fot_02_zoom_bez

fotografie okolí města Oświęcim provedená americkým leteckým průzkumem, 26. června 1944. Na levém okraji fotografie je viditelný KL Auschwitz II-Birkenau a na pravé straně KL Auschwitz I. Ve středu fotografie je vidět chemická továrna (viditelná řada protínajících se ulic) továrna) a poblíž jeho pravého dolního rohu KL Auschwitz III-Monowitz.

mapka_podobozy

V listopadu 1943 byl kvůli problémům s řízením tak velkého komplexu Osvětim rozdělen do tří táborů se značnou autonomií. První z nich, KL Auschwitz I, který zahrnoval mateřský tábor, se stal sídlem posádkové správy SS, velitelem posádky a velitelem, kteří měli práva „nadřízeného“ nad veliteli dalších dvou táborů. Osvětim I byl také sídlem ústředních úřadů politického a zaměstnaneckého oddělení. Druhý tábor, založený v Brzezince, byl označován jako KL Auschwitz II-Birkenau. Jeho velitel byl také podřízen několika dílčím táborům na farmách a farmách hospodářských zvířat nacházejících se v „zóně zájmu tábora“. Třetí tábor v Monowicích, zvaný Osvětim III, se stal sídlem velitele, který také řídil asi 30 dílčích táborů založených v průmyslových závodech a dolech ve Slezsku, západním Malopolsku, povodí Dąbrowy a také v České republice a na Moravě. Vězni uvěznění v nich byli nuceni vykonávat otrockou práci pro německé záležitosti.

Od března 1942 německé nacisty nasměrovaly také ženy do Osvětimi. Celkem to bylo asi 30 procent vězňů registrovaných v táboře (více než 130 000 z asi 400 000 zapsaných do záznamů) a pravděpodobně polovina židovských obětí zabitých v plynových komorách ihned po jejich příjezdu. Zpočátku zůstávali v samostatné části hlavního tábora a od srpna 1942 v Birkenau (nejprve v sekci BIa, od července 1943 také na BIb). Také od roku 1942 nacisté začali do tábora přivádět děti, včetně židovských, polských a poté romských a běloruských dětí. Celkem bylo deportováno přes 230 000 osob. děti a dospívající, většinou židovští. Velká část z nich byla zavražděna v plynových komorách. Děti a dospívající, kteří byli posláni do tábora, však byli převážně v Birkenau a v menších skupinách v hlavním táboře, v Monowitzu a některých dílčích táborech. Zpočátku vykonávali zvláštní práce, ale postupem času byla většina zaměstnaná u dospělých. Na druhé straně skupiny malých dětí, hlavně polské a běloruské, byly poslány mimo tábor na germánské účely. Některé židovské a romské děti se také staly oběťmi pseudo-lékařských experimentů prováděných lékaři SS, zejména dr. Josef Mengele.

V počátečním období existence ženského tábora byly těhotné ženy bez ohledu na jejich národnost považovány za pracovní neschopné a zbavené života. V první polovině roku 1943 přestaly táborové úřady zabíjet těhotné ženy a porodníky, ale novorozenci byli stále zabiti. Na druhou stranu, pravděpodobně od května 1943, bylo zabíjení nově narozených nežidovských dětí pozastaveno. Vzhledem k extrémně obtížným podmínkám v táboře však tyto děti obecně rychle zemřely. Jen málo dětí, které přežily nějakou dobu, bylo v táboře zaregistrováno jako „noví příchozí“. S několika výjimkami také dostávali velmi často následující čísla vězňů, která byla vytetována na jejich stehnech nebo hýždích. Děti narozené židovským vězňům byly zbaveny práva na život. Tyto děti byly zabity krátce po narození a teprve v říjnu 1944 byly zabity. Není-li k dispozici komplexní dokumentace, není možné určit přesný počet dětí narozených v Osvětimi a zemřelých nebo zabitých bezprostředně po narození.

V Birkenau vězni žili v kamenných a dřevěných kasárnách. První z nich byl postaven v nejstarší části tábora, na tzv BI epizoda. Měli jeden vchod a 17 pevných oken. Uvnitř každého z nich bylo postaveno 60 příček, ve kterých byly tři úrovně na spaní a tvořily 180 lůžek, tzv buks, na kterých měli spát čtyři lidé. Každý z těchto kasáren mohl podle plánů SS pojmout přes 700 vězňů. Zpočátku byly tyto budovy namísto podlah konkávní, časem byl nahrazen vrstvou plochých cihel nebo betonového potěru. Kasárna nebyla v zimě zahřátá; Ačkoli v nich byly instalovány dvě železná kamna, nemohly vytápět celou místnost. V kasárnách neexistovala žádná hygienická zařízení, až v roce 1944 byly instalovány.

táborové         rampa v Birkenau         

Dřevěné stabilní kasárny (německý název Pferdestellebarracke) byly stavěny také na úseku BI, ale hlavně na částech BII a BIII. Místo kasáren na obou stranách horní střechy byla v kasárnách řada světlíků. Do interiéru vedly dvoukřídlé brány umístěné ve štítových stěnách. Téměř po celé délce každé budovy byl použit komínový kanál, který byl používán pro vytápění v zimě. Svou roli však také neplnil kvůli velikosti místnosti a špatné izolaci. Interiéry kasáren (každý určený pro více než 400 vězňů) byly rozděleny do 18 oddílů, které byly původně navrženy jako stojany pro 52 koní. Dva oddíly u vchodu byly vyhrazeny pro funkční vězně, ve dvou dalších na zadní straně kasárny byly umístěny nádoby na výkaly. Ve zbývajících 14 oddílech byly třípatrové dřevěné postele nebo tříúrovňové dřevěné palandy (tzv. Lůžka), na kterých mohlo spát až 15 vězňů. V kamenných kasárnách vězni spali na slámě rozložené na prknech buk, zatímco v dřevěných kasárnách na plněné tzv. papírové matrace z dřevěné vlny, skládací na postelích nebo lůžkách. Vězňům byly přikrývky přikrývky, obvykle opotřebované a špinavé.

IMG_7790     IMG_7802      IMG_8015     

Situace v jiných částech tábora nebyla v tomto ohledu o nic lepší, např. Na úsecích BIIb, BIIc, BIId, BIIe, kde v každé z nich mělo 32 kasáren tři budovy s umývárnami a tři s toaletami. V Birkenau, stejně jako v Osvětimi, byla možnost využití hygienických zařízení navíc omezena funkcionáři, kteří vězňům obvykle dovolili používat toaletu a toaletu jen pár minut před odchodem do práce a po návratu z práce. Navíc je nemohli použít v noci, pak se zabývali potřebami kbelíků stojících v blocích. Ačkoli byly v Birkenau postaveny také koupele, vězni je zřídka mohli používat. Kromě toho se museli před koupáním svléknout ve svých kasárnách a - bez ohledu na povětrnostní podmínky - jít do nahé lázně. Pro mnohé z nich to skončilo nemocí a smrtí.

Vězni dostávali tři jídla denně. Ráno jim bylo dáno jen půl litru „kávy“ (voda s náhradou za cereální kávu) nebo „čaje“ (odvar bylin). Jižní jídlo sestávalo z asi 1 litru „polévky“, jejíž základní složkou byly brambory, rýže a malá množství krup, žitná mouka a potravinový extrakt „Avo“. Na večeři bylo vynaloženo asi 300 gramů černého chleba, do kterého bylo přidáno asi 25 gramů klobásy, černého pudinku nebo margarínu nebo lžíce marmelády nebo sýra. Je třeba poznamenat, že nutriční hodnota těchto jídel (nedostatek živočišných bílkovin, tuků, vitamínů, minerálních solí) byla velmi nízká.

Nedostatečné množství jídla a jeho nízkokalorická hodnota v kombinaci s tvrdými pracovními vězni museli přispět k destrukci těla, které konzumovalo tuk a svalovou bílkovinu a tkáň vnitřních orgánů. To postupně vedlo k extrémní emaciaci a hladovění, které se stalo přímou nebo nepřímou příčinou významného počtu úmrtí v táboře. Vězni trpící touto nemocí, nazývaní „muslimové“ v táboře, byli také oběťmi výběrů lékaři SS. Protože nemohli pracovat, byli nasměrováni do plynových komor. Výživa vězňů se od druhé poloviny roku 1942, kdy orgány tábora povolily, aby vězňům posílaly potravinové balíčky, trochu zlepšila. Jak bylo uvedeno, tato výsada se nevztahuje na Židy ani na sovětské válečné zajatce.

KL Auschwitz bylo také místem, kde SS-muži popravovali. Formálně rozhodnutí o popravě vězňů podezřelých ze závažného trestného činu mělo rozhodnout Říšský hlavní bezpečnostní úřad (RSHA). Ve skutečnosti však byly některé z nich provedeny na příkaz vedoucího politického odboru KL Auschwitz. Popravy střelbou byly zpočátku prováděny v štěrkové jámě obklopující tábor (místa těžby štěrku), poté na zděném nádvoří bloku 11. Odsouzeny k smrti byly vyňaty z cel v suterénu tohoto bloku a vedeny do přízemí, kde musely být nahé. Poté byli vedeni na nádvoří a postaveni před speciálně postavenou zeď. Tam je zabili malou ráží výstřel do zadní části hlavy. Odhaduje se, že tímto způsobem bylo zabito téměř 1 000 vězňů, kteří byli dříve zadrženi v celách bloku 11, a 4 500 osob, které již byly zmíněny policejní vězni odsouzeni k trestu smrti nouzovým soudem. Počet těch, kteří byli zastřeleni, není znám, kteří byli povoláni k popravám přímo z tábora, stejně jako sovětští váleční zajatci a Poláci, kteří byli zavražděni mimo tábor.

Podmínky existence v táboře znamenaly, že značná část vězňů rychle onemocněla. Nedostatečná hygienická zařízení, nutnost nošení kontaminovaného oblečení a přeplnění místností přispěly k šíření kožních onemocnění, zejména svrabů. V zimě, stejně jako na konci podzimu a brzy na jaře, bylo mnoho případů nachlazení, pneumonie a omrzliny, což někdy vedlo k nekróze končetin. V důsledku avitaminózy a infekcí značný počet vězňů trpěl vary, abscesy a vředy. Výsledkem SS a brutálního chování SS byly četné zlomeniny končetin, poškození svalů, kloubů a kůže, jakož i hýždě. V letech 1942-1943 existovaly epidemie různých nemocí, zejména tyfu, které si vyžádaly největší počet obětí. Mnoho vězňů trpělo tuberkulózou, meningitidou, pemfigem a úplavicí. Běžným stavem bylo hladovění, které vedlo k extrémnímu vyčerpání těla. Tyto nemoci měly nejčastěji akutní průběh a v podmínkách tábora bylo velmi obtížné léčit.

Úřady SS zřídily nemocnice pro vězně (tzv. Rewiry), ale kvůli hrozným podmínkám, které zde převládaly, lékařská péče nestačila a pro mnoho pacientů jejich pobyt v nich skončil smrtí. Zejména v počátečním období existence tábora byli vězni v přeplněných nemocničních místnostech, leželi ve špinavých košilích nebo nahí na paletách namočených ve výkalech, moči a hnisavých sekretech. Kromě toho byly nemocniční komory zamořeny a mizerně a potkani se stali morem v kasárnách v Birkenau. V těchto podmínkách byla účinná lékařská péče velmi obtížná, zejména proto, že nemocnice neměly dostatečné zásoby zdravotnického vybavení a léků. Přesto léčba vězeňskými lékaři často přinesla pozitivní účinky a pobyt v nemocnici umožnil některým vězňům odpočinout a znovu získat ztracenou sílu. Výběry provedené lékaři SS do listopadu 1944 však představovaly hrozbu pro vězně v nemocnicích. Během nich vybrali několik nemocných vězňů, aby zemřeli v plynových komorách nebo pomocí srdeční injekce (hlavně) fenolu. Jak již bylo zmíněno, výběr původně zahrnoval všechny nemocné vězně v nemocnicích a od jara 1943 pouze Židy.

V KL Auschwitz provedli někteří lékaři na vězňech různé pseudo-lékařské experimenty. Jeden z nich, prof. Carl Clauberg pracoval na metodě hromadné sterilizace, která spočívala v zavedení zvláštního chemického činidla do ženského genitálního traktu pod rouškou gynekologického vyšetření. Tento lék způsobil zánět a po několika týdnech rostly vejcovody a v důsledku toho i jejich obstrukce. Kromě toho v důsledku těchto experimentů zažily oběti, židovští vězni vysokou horečku, peritonitidu a vaginální krvácení. Někteří z nich zemřeli a jiní byli zabiti pro pitvy.

Narodil se 18. září 1898 ve Wupperhoffu. Doktor medicíny, gynekolog, profesor na univerzitě v Königsbergu (Konigsberg). Během války byl vedoucím kliniky nemocnic žen v nemocnici Svatý Jadwiga v Chorzowě. Od konce roku 1942 do ledna 1945 provedl pověření Reichsführera SS Heinrichem Himmlerem sterilizační experimenty u Osvětimských židovských vězňů v KL Osvětimi. Po válce, až do října 1955, byl v sovětském zajetí a poté se usadil v Německu. 21. listopadu téhož roku byl zatčen a zbaven všech akademických titulů. Kromě toho německá spolková lékařská komora zrušila své právo na praxi. Zemřel při přípravě na soud 9. srpna 1957 ve vězení v Kielu.

Carl Clauberg

Sterilizační experimenty na skupinách židovských vězňů vedl také lékař medicíny Horst Schumann. S pomocí dvou kamer ozářil rentgenové záření do mužských varlat a ženských vaječníků a snažil se určit optimální dávky záření, které by způsobilo úplnou sterilitu. Po ozáření se na tělech vězňů vyskytly těžké popáleniny, záněty záření a obtížně léčitelné hnisavé léze. Po několika týdnech byli někteří vězni podrobení sterilizačním experimentům chirurgicky kastrováni za účelem laboratorního vyšetření ozářených reprodukčních orgánů a získání srovnávacího histologického materiálu. Na druhé straně byli někteří vězni nasměrováni do plynových komor v důsledku výběru prováděného v táboře.

Horst Schumann

Doktor medicíny, člen NSDAP, poručík Luftwaffe, SS-Sturmbannführer. Narodil se 1. května 1906 v Halle. Od srpna 1939 vedoucí závodu eutanázie Grafeneck ve Württembersku (od prosince 1940) - eutanazie v Sonnensteinu u Pirny. Poprvé dorazil do KL Auschwitz v červenci 1941, aby si vybral mezi chronicky nemocnými a postiženými vězněmi v rámci kampaně „14 f 13“ (což bylo pokračováním kampaně „T4“, při níž byli zabiti nemocní a zdravotně postižení). Při tomto výběru odsoudil k smrti (pod záminkou do sanatoria v Drážďanech) 575 vězňů. Byli zabiti oxidem uhelnatým v lázeňské budově Sonnensteinské euthanasie. Do Osvětimi přišel podruhé koncem roku 1942, aby vyvinul levnou a rychlou sterilizační metodu. Provedl rtg sterilizační experimenty na několika stovkách židovských vězňů. Po válce, až do roku 1951, žil v Německu. Ohrožený zatčením uprchl do Japonska. V roce 1955 se usadil v Súdánu, odkud v roce 1959 uprchl do Nigérie. V roce 1960 se usadil v Ghaně, kde byl pod tlakem světového veřejného mínění v roce 1966 zatčen a vydán do Německa. 23. září 1970 stál před soudním tribunálem ve Frankfurtu nad Mohanem. Avšak již v dubnu 1971 byl proces proti Schumannovi kvůli jeho špatnému zdraví přerušen.

Horst Schuman

Další lékař, Dr. Josef Mengele, provedl antropologický výzkum různých rasových skupin, zejména Romů, jakož i problematiku twinningu a fyziologie a patologie trpaslíka (dědičnost zvláštností dvojčat a trpaslíků). Jeho páry židovských a romských dvojčat a lidé s vrozenými anomáliemi byli podrobeni lékařským prohlídkám, včetně antropometrický, morfologický, zubní, chirurgický. Poté byli vyfotografováni, byly vyrobeny sádrové odlitky z jejich čelistí, byly zajištěny otisky prstů a prstů. Na konci studie byli tito lidé zabiti injekcemi fenolu do srdce, následovala pitva a srovnávací analýza vnitřních orgánů. Mengele se také zajímal o lidi s různými barvami duhovky. Upustil jejich oči různými chemickými látkami, způsobil řadu nemocí a dokonce i ztrátu zraku. Rovněž provedl výzkum příčin a metod léčby noma faciei (gangréna tváře, rakovina vody), onemocnění postihujícího Romy v tzv. cikánský tábor. Pacienti s tímto onemocněním, mezi nimiž děti tvořily významnou skupinu, byli dočasně léčeni farmakologickými přípravky a měli také doporučenou speciální stravu. Na Mengeleho rozkaz byly vybrané děti zabity a jejich mrtvoly (nebo jejich části) byly transportovány do SS Hygiene Institute v Rajsku pro histopatologické vyšetření.

V roce 1944 byl doktor Wehrmachtu Emil Kaschub postoupen KL Auschwitz, který provedl výzkum odhalování různých metod markeru (simulace nemocí) používaných německými vojáky (zejména na východní frontě). umělé rány, vředy nebo horečka. Kaschub proto injikoval vězně do končetin nebo vtřel do kůže různé druhy toxických látek. Také podával orální léky, které vězňům způsobovaly stejné příznaky nemoci, jaké uváděli němečtí vojáci. Jeho oběti padly na několik desítek Židů, u nichž způsobil zánět, hnisavé léze a obtížně léčit vředy, což vedlo k nekróze tkání. Některé z nich byly na základě výběrů provedených v táboře směrovány do plynových komor.

V letech 1941-1944 lékaři SS: Friedrich Entress, Helmuth Vetter, Eduard Wirths a v menší míře Fritz Klein, Werner Rhode, Hans Wilhelm König, Bruno Weber, Victor Capesius (lékárník, vedoucí lékárny v táboře), vyzkoušeli účinnost nových přípravků a drogy, které byly podávány v různých formách a v různých dávkách vězňům trpícím infekčními chorobami. V mnoha případech byli vězni těmito nemocemi konkrétně nakaženi. V důsledku experimentů měli často krvavé zvracení, bolestivé krvavé průjmy a poruchy oběhu. V případě smrti některých z nich byla provedena pitva k určení možných změn vnitřních orgánů, které svědčí o účincích daných léků.

zdroj: vzdělávací portál muzea Osvětim

AKTUALITY

4.-5.1.2020 2denní prohlídka: Terezín+Osvětim

ženský blok
2-denní prohlídka pro max. 22 lidí! !!!!V sobotu bude celodenní prohlídka celého Terezína (bývalé…
VÍCE

Celodenní výlet s průvodcem do koncentračních táborů

IMG_0311
Pro skupiny nebo školy se nabízím jako překladatel a průvodce pro prohlídky koncentračních táborů jako: Flössenburg…
VÍCE

Vánoční vouchery na rok 2020

praha
Vánoční vouchery na rok 2020 Připravil jsem pro zájemce 2 vouchery v hodnotě 1000 kč a 2000 Kč, které můžete například…
VÍCE