Majdanek
Koncentrační tábor Lublin
Státní muzeum Majdanek vzniklo na území bývalého německého koncentračního tábora Lublin (KL Lublin), který se zde nacházel od října 1941 do července 1944 na okraji města Lublin. Za tuto dobu tu bylo zhruba vězněno na 150 000 osob a zhruba na 80 000 tu našla svou smrt.
Tento koncentrační tábor se vymyká od jiných koncentračních táborů na území Říše nebo obsazených území nejen svou polohou, (byl na frekventované silnici, která spojovala Lublin, Chelm a Zamosc) ale vynikal také svoji četnostní funkcí. Majdanek fungoval jako zásobárna levné pracovní síly, jako koncentrační tábor pro vězně z více jak 30 zemí, jako vyhlazovací tábor pro židy, jako trestný a průchozí tábor pro obyvatelstvo z lublinského regionu a také jako popravčí místo pro věžně, kteří byli předání věznicí gestapa z lublinského zámečku do Majdanku.
Podmínky, za kterých vězni Majdanku žili, byly katastrofální. Baráky, ve kterých vězni žili, nenabízeli žádnou dostačující ochranu před zimou a od vzniku tábora tu dlouho nebylo žádné sanitární zařízení. Situace se díky hladu, nemocem a nuceným pracem stále zhoršovala. Vězni žili pod stálou hrozbou smrti. Mnoho jich zemřelo na základě nelidských životních podmínek a nemocí, slabí a vyhublí byli vražděni jednotkami SS. Pro židy se konaly selekce, při kterých táboroví lékaři označili některé židy za neschopné práce, byli poté byli zavražděni.
Tragické události KT Majdanek se ukončily 22. července 1944, když němečký strážný personál utekl před blížící se sovětskou armádou. Současně v té době odjíždí poslední transport s vězni do Osvětimi. Utíkající němci, kteří měli na spěch, se snažili v rychlosti zakrýt své činy, zapálili budovu, kde se nacházelo krematorium a začali pálil různé dokumenty. Když druhý den dorazila Rudá armáda a obsadila tábor, nacházelo se v táboře zhruba 1000 sovětských válečných zajatců.
Hned poté byl v dřevěných barácích zřízen
Eliška