Památník Terezín, to není jenom Malá pevnost, nýbrž i samotné město - Terezínské ghetto, které sloužilo jako shromaždiště židů. Nejenom, že v Terezíně sám žiji, ale také neustále pátrám po nových informacích. Nabízím Vám tak nezapomenutelný zážitek v podobě několikahodinové prohlídky míst, kam se běžný návštěvník jen tak nepodívá a podám Vám informace, které podtrhují autentičnost tohoto místa a jeho minulosti.
Další věc, kterou Vám rád zprostředkuji při Vaší návštěvě, je výstava Terezínské půdy s výkladem o židovských tradicích, zvycích a základní informace o židovském ghettu. Poslechněte si příběhy, ze kterých mrazí. Podívejte se na jedinečné místo, které není běžnou zastávkou většiny průvodců. Nedávno se mi také podařilo návázat kontakt s dětmi lidí, kteří na této půdě žili a poskytly mi informace z úplně jiného úhlu.
Celodenní prohlídka terezínskeho židovského ghetta...
Celodenní prohlídka pražského ghetta se všemi synagogami...

Celodenní prohlídka od Václavského náměstí až do Pražský hrad s místními legendami, pověstmi, kostely, Karlovým mostem atd..

Terezínské ghetto, židovský hřbitov a pevnosti z 18. století+výstavy

Celodenní prohlídka terezínského židovského ghetta


Prohlídku zahájíte v pevnosti Terezín, kde si projdete důmyslně vypracovaným obranným systémem se složitým komplexem podzemních chodeb, který dosahuje délky až 30 km. Celá stavba dosahuje počtu cihel kolem 230 milionů.
Projdeme si s průvodcem výstavu zaměřující se na původní smysl pevnosti v 18. stol a její obranný systém. 

Dále se dostaneme do období 2. světové války, do místa, které sloužilo nacistům jako tranzitní místo před deportací Židů do vyhlazovacích táborů na východě.

Ukáži Vám unikátní prostor na půdě, odhalující nástěnné malby, vzkazy a předměty, které tu zůstaly po lidech žijících v bývalém ghettu.

Dále navštívíme 2 unikátní výstavy nacházející se přímo v jedné z kasáren.
( 1. výstava: Dívky z pokoje 28 s prezentací o historii holocaustu a filmem )
(2. výstava: Centrum studia genocid - model vyhlazovaciho tábora Auschwitz - Birkenau a výstavu o Arnoštu Lustigovi.

Po pauze na občerstvení se projdete samotným židovským ghettem, kde Vám přiblížím každodenní život lidí, kteří sem byli za války umístěni a kteří odtud byli posíláni do vyhlazovacích táborů. Projdeme si místa, kde bývalí vězni po sobě zanechali svá svědectví.

Dále uvidíme židovský hřbitov, kde bude vyprávění o židovských tradicích, zvycích, které se do dnešního dne dodržují.


Cena se všemi vstupy na výstavy, filmy atd: 600 kč

prosím o včasnou rezervaci, děkuji

Dospělí: 600 Kč 
Děti: 150 Kč
Rodinné vstupné: 1300 Kč
Školní skupiny: 150 Kč/žák


do konce března 2019 - 30% sleva !!!

Nejtragičtější období v dějinách města představují léta 2. světové války. Němečtí okupanti nejprve v červnu 1940 zřídili v Malé pevnosti policejní věznici pražského gestapa a poté 24. listopadu 1941 ve městě samotném ghetto. Tento sběrný a průchozí tábor byl určen nejprve pro Židy z tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava, později také z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska a Slovenska.

VZNIK GHETTA

Ve druhé polovině roku 1941 vstoupilo „konečné řešení židovské otázky“, jak nacisté eufemisticky nazývali program likvidace evropských Židů, do závěrečné fáze. Započala jejich masová likvidace, nejprve na okupovaných územích tehdejšího Sovětského svazu. Provedením tohoto úkolu byly pověřeny SS a jim podřízené policejní složky. Koordinátorem se stal šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) Reinhard Heydrich, který k tomu dne 31. července 1941 obdržel oficiální pověření od Hermanna Göringa, jako předsedy Ministerské rady pro obranu říše a Hitlerova zástupce. Hitler byl netrpělivý a žádal, aby co nejdříve byly zbaveny Židů Německo, Rakousko a Protektorát Čechy a Morava. Dne 27. září 1941 nastoupil Reinhard Heydrich do funkce zastupujícího říšského protektora. Znamenalo to i vystupňování protižidovských opatření a urychlení příprav k z hájení nové fáze „konečného řešení“ na území protektorátu.

Heydrich věnoval „konečnému řešení“ jednu z prvních porad svého nejužšího štábu dne 10. října 1941. Bylo na ní rozhodnuto, aby několik tisíc Židů z protektorátu bylo deportováno do ghett v Lodži a Minsku, další pak byli nejprve soustředěni v ghettu na území českých zemí. Za nejvhodnější místo pro tento účel byl označen Terezín. Toto rozhodnutí pak bylo definitivně potvrzeno na další poradě 17. října 1941. V Terezíně, kde před válkou žilo asi 3 500 civilních obyvatel a přibližně stejný počet vojáků, mělo být najednou umístěno 50 až 60 000 židovských vězňů. Za necelý rok počet vězněných tohoto čísla skutečně dosáhl.

Do příprav na zřízení ghetta v Terezíně se musela zapojit i Židovská náboženská obec v Praze. Nacisté v jejích řadách záměrně vyvolávali iluze o tom, že ghetto bude samosprávným územím, kde Židé budou moci v klidu žít a pracovat až do konce války. Měl tak být udržen klid mezi budoucími oběťmi genocidy a získán čas pro jejich plánovitou a postupnou likvidaci bez narušení života Protektorátu.

Dne 24. listopadu 1941 dorazila do Sudetských kasáren v Terezíně skupina 342 mladých židovských mužů, příslušníků tzv. komanda výstavby. Jejím úkolem bylo připravit další objekty ve městě pro přijet dalších transportů, které začaly do vznikajícího ghetta proudit od 30. listopadu 1941. Lidé zařazovaní do transportů dostávali obsílky a shromažďovali se na určených místech ve větších českých městech. Předtím museli odevzdat veškerý majetek a ponechat si maximálně 50 kg zavazadel. V několika dnech byly na shromaždištích vyřizovány administrativní záležitosti a poté odjížděly transporty do Terezína. Tam byli jejich příslušníci umisťováni na hromadné ubikace v těch nejprimitivnějších podmínkách. Zpočátku zůstávaly rodiny pohromadě, záhy však došlo k jejich rozdělení a oddělenému ubytování mužů, žen a dětí. To ještě stupňovalo psychický tlak na vězněné. Jen za první měsíc bylo do Terezína deportováno 7 350 Židů z protektorátu. Transporty přijížděly na nádraží v Bohušovicích nad Ohří, vzdálených asi 2,5 kilometru od Terezína. Odtud pokračovaly pěšky. Mnozí ze starých a nemocných vězňů cestu nepřežili.

Pánem nad životem a smrtí vězňů byla táborová komandantura SS v čele s táborovým velitelem. V této funkci se postupně vystřídali dr. Siegfried Seidl, Anton Burger a Karl Rahm - všichni v hodnosti SS-Obersturmführer. Komandantura podléhala pražské Ústředně pro židovské vystěhovalectví. Ta byla v srpnu roku 1942 přejmenována na Ústřední úřad pro uspořádání židovské otázky v Čechách a na Moravě. Tento název lépe, třebaže pokrytecky vystihoval funkci tohoto řídícího centra pro „konečné řešení židovské otázky“ v protektorátu. Příslušníci komandantury týrali vězně nepřímo prostřednictvím celého systému příkazů a zákazů, do detailů znepříjemňujících život vězňů, ale i přímo, zejména v pověstných bunkrech pod táborovou komandanturou, kde své oběti vyslýchali a mučili. V ghettu se také v lednu a únoru 1942 konaly dvě hromadné popravy. Oběšeni tehdy byli vězni, kteří se dopustili nicotných přestupků jako bylo nedovolené odeslání zprávy z ghetta či nepozdravení příslušníka SS. Ve snaze udržet klid v táboře a nevyprovokovat vzpouru vězněných postupovala komandantura později jinak. Potrestaní vězni byli odesíláni do nedaleké policejní věznice pražského gestapa v terezínské Malé pevnosti. Tam bylo zacházení s židovskými vězni tak kruté, že se pro ně fakticky rovnala vyhlazovacímu táboru. Jinou cestou likvidace pak bylo zařazování vězňů do transportů na Východ s tzv. Weisungem (zvláštním nařízením), což většinou znamenalo pokyn k popravě dotyčného vězně okamžité poté, co transport dorazil na místo určení.